Personal tools
You are here: Home Spor tří doktorů
Document Actions

Spor tří doktorů

by Čestmír Kopecký last modified 2008-01-08 11:48

"Proto vy jste tak nešťastný, věčně vožralí, smějete se normálním lidem, ale přitom jim závidíte, když už nic, tak asopň tu lásku. Podívejte se na sebe, co jste – chudáci, ubožáci, pivní žoky, který se na nic jinýho nezmůžou, než na vopici a na nadávky na režim, kterej vás prej zkazil, jak říkáš, ale houby vás zkazil, vy byste byli stejně ubohý za jakýhokoliv režimu, vám to tady vlastně moc vyvhovuje, aspoň to máte čím vokecat, blbci. Za všechno můžou voni – vy, vy..." (Jan Pelc, Děti ráje)

1. Předloha

Předloha filmu A bude hůř, novela Děti ráje autora Jana Pelce vyvolala ihned po svém exilovém vydání v r. 1985 vyvolala ostré polemiky a velmi rychle si získala řadu obhájců a příznivců, což velmi přispělo její proslulosti a jejímu statutu "kultovní události". Uvádíme ukázku z dobové kritické reflexe.

 

(...) Jde však o Pelcovy Děti ráje, jejichž literární hodnota je nesporná. Je tu líčena komunita většinou mladých lidí, kteří žijí způsobem prostým všech perspektiv. Cítí bytostně, že tam, kde žijí, není žádná perspektiva ani pro společnost ani pro nikoho osobně. Reagují na to zoufalým způsobem. Jejich lidskost je hluboce zdeptána, jsou absolutně deklasovaní, dobrovolně pauperisovaní, je to v pravém slova smyslu lumpenproletariát. Když před více než 160 lety Bedřich Engels zjistil analogické poměry v průmyslovém ghetu tehdejšího Manchesteru, neváhal označit skutečného viníka. Anglickou vládnoucí třídu. (...) Mladí lidé Pelcových Dětí ráje žijí ve společnosti, v níž od předškolního věku znají jen lež, pokrytectví a lezení do řiti kvůli sebemenší výhodě, amoralitu daleko hlubší dimenzi než je pohlavní promiskuita, ačkoli i ta je jím za jen málo staženými roletami jejich rodičů denní zkušeností. Nad to vědí, jak se tu každý chvěje před Bezpečností, znají její všemoc a pozorují od dětských let, co se stalo tam, kde jejich rodiče před jen pár desetiletími ještě věřili v novou, lidsky důstojnou společnost. Reálná společnost, v níž žijí, jim připadá v první řadě morálně odpuzující a nechtějí se na tom svinstvu podílet. A vidí oblbování na všech stranách "Ti tam venku se zase vonanujou Masarikem," - píše Pelc realisticky. Mohl by dodat daleko víc. Vždyť vskutku to, co nám produkují emigrantské tiskoviny, jsou většinou otázky zcela odtržené od toho, co nás skutečně tíží - jsou to otázky skoro pořád zaměřené jen do minulosti, žasto k problémům, které dnes už nemohou vůbec nikho mezi mladými interesovat, jako je osmašedesátý rok s velmi nedůvěryhodnou lidskou tváří.

Sám jsem nejprve nevěřil nad Dětmi ráje vlastním očím. Tohle že je dnes možné? Ale informoval jsem se u věrohodných prátel a ti mi potvrdili, že v textu není nic nadsazeno, že to je skutečnost, ba každodennost určité vrsty mládeže, zvláště tam na severu Čech. Tím větší je ovšem Pelcova zásluha i jeho umělecká dovednost. Vždyť komunita zdánlivě skoro úplně dehumanizovaných Dětí ráje je vlastně komunita Invalidních sourozenců snesená z roviny snu do krutého reálu společnosti jaká je. Není třeba si vymýšlet, stačí říkat pravdu.

Tito lidé hledají prostor svobody. Hledají ho zoufale a bez valné naděje. Žijí pod nebem zatemnělým horečnou přípravou války. Ve světě, kde lidské hodnoty jsou na všech rovnoběžkách a polednících s posměchem zadupány, kdykoli se mocným zlíbí. Vyrostli ještě ve stínu koncentráků v zemích s rozdílným společenským zřízením. Zažili už v dětství takové převrácení oficiálních hodnot, že by z toho zblbli i koně. Doma vidí karikaturu člověka: otce dřepícího u televize s pivem po boku, matku, která čeká, už jen, že si odpočine až v hrobě, kariéristy nebo rozkradače nebo v tom naprosto nejlepším případě matku funkcionářku, které na lidský vztah k dítěti prostě nezbyde čas. Kolik českých rodičů se odváží říci, že děti neviděly, jak se doma mluví o 180° opačně než na veřejnosti, že doma neslyšely naučení, jak mají být v SSM ba až ve straně, jakkoli rodiče jsou zuřiví komunistožrouti (a přitom často taky vesele ve straně) atd. atd.? Je těch rodin malé procento. A v nich zas obvykle děti vidí, jak jsou lidé existenčně biti za prostou čestnost. Vidí, jak se vyplácí pravda a poctivost. A slyší o jiných případech. A na konec potkají a vidí Lesního muže. Co si mají vyvodit?

Mladí lidé v Dětech ráje ztratili všecky ideové hodnoty, protože právem konstatují, že se ty slavné systémy počínaje kostelem a konče rudou hvězdou prostě neosvědčily. Nemají nejmenší potřebu dávat se znovu z kterékoli strany "uvědomovat". Věří jen tomu, co sami žijí, důvěřují jen té nejelementárnější, ale možná proto i nejpevnější solidaritě psanců. Jinak jsou opuštěni. Nehrají si na bojovníky ani na hrdiny. Nemají potuchy o tom, co by se mohlo či dokonce mělo dělat a nedůvěřují v tomto punktu jakýmkoli radám z venčí . A mají recht. Kdo nežije pod jejich černým sluncem, nemá dost dobře právo dávat jim jakékoliv recepty.

(Egon Bondy, Když někomu přeskočilo)

 

 

 

2. Polemika

 

Předloha filmu a bude hůř, novela Děti ráje undergroundového spisovatele Jana Pelce iniciovala v 80. letech ostrou kritickou polemiku tří významných představitelů české indexové a exilové kultury 80. let - germanisty katolického esejistu Rio Preisnera, literárního kritika Ivana Svitáka a filosofa Egona Bondyho, která vešla později ve známost jako "Spor tří doktorů". Uvádíme ukázky z jednotlivých textů.

 

"Ačkoli se v posledních čtyřech tisíciletích generační problém moc nezměnil, přece se mi zdá, že nejpřesvědčivější svědectví o bankrotu literatury a úspěchu sovětizace v ČSSR přichází z andrgraundu. Reálná, nikoli vymyšlená tragédie a hrůzný úpadek všeho, čeho se sněť nejnovějšího proudu dotkne, se projevuje lavinou sprostoty a špíny. Pozoruhodné je právě to, že autoři těchto vulgárností jsou nejen hrdi na svou vlastní stupiditu a jsou pyšni na absenci kultury, ale že povyšují svůj plevel na kulturní hodnotu. Každé pole, které hospodář nevypleje, rychle zaroste plevelem, protože býlí je daleko životaschopnější nežli užitečné rostliny, které vyžadují péči, kultivaci.

[...]

Za sebe mohu jen říci, že jsem věřil a věřím v hodnoty socialismu, demokracie, osobnosti humanismu, racionalismu, Evropy, vědy a umění, tedy v pravý opak hodnot nihilismu, anarchismu, sexismu, destrukce, drog a debilního antikomunismu, jenž dnes sálá z exilového andrgraundu jako parafašistické květy nové pravice, "bojující s bolševikem" koprolálií slov, fekáliemi nové imaginace, životním stylem uvědomělých narkomanů a názory ortodoxních parazitů, Jen bezpáteřný, to jest literární vrtichvost v nich může vidět budoucnost a naději národa. Ač mi není dvacet, chce se mi zvracet."

(Ivan Sviták, Šmejd z andrgraundu)

 

 

"Manichejský pansexualismus Dětí ráje bych v té souvislosti definoval jako pasivní antipolitičnost (sebe)zotročených mas v konfrontaci s aktivní antipolitičností otrokářské nomenklatury. Obojí stojí bohužel k sobě v navzájem se podmiňujícím a doplňujícím vztahu. Pelcův "text" není totiž - jak řečeno - pouhá literatura, nýbrž kombinatorika věcného popisu reálné praxe a návodu k následování. Dalo by se tu mluvit o (nekonečném) procesu ztotožňování mimesis a imitatio. Odkazuje k tradici esoterických textů odvěkých orgiastických mysterií, zasvěcuje příští adepty.

(Rio Preisner, [Vážený pane redaktore...])

 

 

"Rio Preisner a snad i jiní nedovedou v Pelcových Dětech ráje asi číst nic jiného než ty partie o šoustání. Věru není v nich jádro tohoto textu. Není to text naturalistický. Je to daleko spíš prostě leiteratura faktu. Je to umělecky zvládnutá výpověď o životě nepoměrně těžším než si kdy dovedli představit všichni Kerouacové, Ginsbergové, Borroughsové a Bukowští."

Egon Bondy, "Když někomu přeskočilo"

Search Site
Navigation
Naši diváci

Kliknutím na obrázek se dostanete na stránku s fotografiemi z dosud uskutečněných promítání. Hledejte se!

O distribuci

Distribuci můžete ovlivnit sami. Hledáme partnery, kteří mají: kluby, letní kina, hospody se sálem, organizují letní hudební festivaly apod. !!!
Film je 84 minut dlouhý, je promítán 16 mm projektorem. Přijedeme instalujeme, promítneme. V případě zájmu a po koordinaci můžeme film spojit s koncertem kapely A BUDE HŮŘ


tady najdete další nezávislé filmy

Podpořili nás

Natočeno s podporou:
Státní fondu České republiky
pro podporu a rozvoj české kinematografie

Třinecké železárny